Elkonin

Jazykové schopnosti  (zejména fonematické uvědomování) dítěte v předškolním věku do velké míry určují, jak se bude dítě učit a především, jak se naučí číst a psát.

Dítě se učí na základě poznání zvukové struktury mateřského jazyka. Až poté, co dítě získá plnou vědomou orientaci ve zvukové struktuře jazyka,  může se začít seznamovat s písmeny.

Ruský profesor vývojové psychologie D.B Elkonin, odhalil, jako jeden z prvních, vztah mezi uvědomováním si hláskové struktury slova a schopností číst a psát a vytvořil originální metodu k podpoře této schopnosti u dětí.

Podíl schopností fonematického uvědomování na kvalitě čtení se potvrzuje také u neslyšících a nedoslýchavých, a také u dětí s vývojovými poruchami – dyslexií. Problém se týká dětí předškolního věku s deficity v oblasti mluvené řeči, ale i dětí s nerozvinutým jazykovým citem.

Jestliže víme, že se fonematické schopnosti významě podílejí na kvalitě čtení, logicky z toho vyplývá, že jejich systematickým tréninkem v předškolním věku stimulujeme u dítěte tzv. předčtenářské dovednosti, neboli preventivně působíme proti možnému selhání v škole, zvláště pak u skupiny výše uvedených dětí.

Psycholingvistický princip metodiky spočívá  v tom, že se děti neučí identifikovat hlásky na základě jejich frekvence v jazyku, (jak je běžná praxe při výuce čtení ), tedy ne v „praktickém pořadí“, nejdřív A, E,O,M, L a později další. Učí se je poznávat systémově, v dichotomii: rozlišují samohlásky a souhlásky, krátké samohlásky a dlouhé samohlásky apod. Děti se také učí chápat, že hláska má rozlišovací schopnost, že záměna jedné hlásky za jinou mění význam slova např. les-pes nebo jeho formu např. ruka – ruky. Tak děti získají hlubší vhled do struktury jazyka.s